Tanec byl vždy jedním z nejsilnějších prostředků lidského vyjádření. Je schopen vyvolat hluboké emoce, sdělovat komplexní myšlenky a vyprávět příběhy bez jediného slova. Zatímco klasické formy jako balet či moderní tanec mají své pevné místo, současná choreografie neustále posouvá hranice a odvážně sahá i k žánrům, které byly dříve vnímány spíše jako kontroverzní nebo čistě komerční. Jednou z nejpřekvapivějších a zároveň dramaticky účinných fúzí je spojení sofistikované choreografie s prvky striptýzu.
Spojení, které na první pohled může působit jako oxymóron – vysoké umění vs. lidová zábava –, se v rukou vizionářských choreografů stává silným nástrojem pro zkoumání témat jako jsou zranitelnost, moc, identita, touha a společenské normy.
Mýtus a realita: Striptýz jako dramatický prvek
Tradiční chápání striptérky se často omezuje na jeho erotickou a komerční funkci: svlékání se za účelem pobavení. Avšak v kontextu jevištního umění a dramatického tance přestává být pouhým úkonem a transformuje se v symbolický jazyk.
Odebrání oděvu v choreografii může představovat:
- Zranitelnost a Odhalení: Svlékání se stává metaforou pro svlékání masek, pro odhalování pravého já nebo bolestivé pravdy. V uměleckém kontextu je to akt odevzdání a ultimativní upřímnosti. Tanečník se v tomto momentu stává nahým – nejen fyzicky, ale i emocionálně – před zraky diváků, čímž vytváří intenzivní emoční vazbu.
- Moc a Kontrola: Choreografie může pracovat s převrácením tradiční dynamiky striptýzu. Místo pasivního uspokojování pohledu se tanečník stává aktivním subjektem, který kontroluje kdy, jak a proč se svléká. Jde o projev autonomie a vlastnictví vlastního těla a příběhu, čímž se podtrhuje jeho dramatický význam.
- Transformace Identity: Postupné odhalování kůže může symbolizovat procházení různými fázemi života, vztahu nebo emočního stavu. Tělo, zbavené vnější „uniformy“, ukazuje základní, nezpracovanou podstatupostavy, kterou tanec ztvárňuje.
Překračování hranic a hledání nového výrazu
Použití striptýzových prvků v seriózním tanci je v podstatě akt rebelie a překračování konvencí. Choreografové, kteří se k tomuto kroku odhodlají, jsou si vědomi rizika – kritiky, že jdou cestou senzacechtivosti. Nicméně, pokud je prvek striptýzu integrován s integritou a uměleckým záměrem, stává se z něj nástroj pro moderní vyjádření.
Významné ukázky tohoto trendu můžeme vidět v:
- Pánské Revue a Divadlo: Příkladem je revoluce v pánských revue, kde se opouští plytká zábava a dává se důraz na promyšlenou choreografii a příběh. Vystoupení, která jsou označována spíše jako taneční a divadelní show než jako striptýz, propojují silné charaktery, dramatické scény a emotivní sdělení. Zde se tělesnost využívá k vyjádření zranitelnosti mužství nebo k oslavě rozmanitosti a síly.
- Filmová a Hudební Choreografie: I mainstreamová kultura, jako je film Bez kalhot (Magic Mike), ukázala, jak lze striptýzové sekvence choreografovat tak, aby vyjadřovaly úzkost, ambice nebo komplikované vztahy, namísto pouhého pobavení. Tyto scény jsou často vystavěny jako taneční čísla, kde akt svlékání slouží k gradaci napětínebo k emocionálnímu vrcholu příběhu.
- Současný Tanec: V mnoha moderních kusech se prvky odhalování těla používají k zamyšlení nad sexuální politikou, genderovými rolemi nebo přijetím vlastního těla. Nejde o svlékání pro erotiku, ale pro provokaci k myšlení a zkoumání diváckého vnímání nahoty na scéně.
Choreografický jazyk: Jak na to?
Klíčem k úspěchu tohoto žánru je choreografická preciznost. Striptýzové pohyby, často spojené s židlí (Chair Dance) nebo tyčí (Pole Dance), jsou integrovány do širšího tanečního slovníku:
- Pohybová Dynamika: Choreografové pracují s kontrastem – prudké, akrobatické prvky střídají pomalé, smyslnéa detailní pohyby, které zdůrazňují každé gesto při odkládání kusu oblečení.
- Práce s Oděvem: Oblečení se stává rekvizitou a partnerem v tanci. Není jen překážkou, kterou je třeba odstranit, ale metaforou – brněním, společenskou rolí, nebo maskou. Moment, kdy je kus oděvu odhozen, se stává dramatickým zlomem.
- Prostor a Světlo: Použití striptýzových prvků vyžaduje promyšlený scénický design. Světla, které dramaticky vykreslují siluetu, nebo interakce s prostorem (např. tanec u zdi, na zemi) podtrhují intimitu a napětí okamžiku.
Když je striptýz uměním, nesvléká se jen tělo, ale celá duše – a právě toto poselství dělá z choreografií, které se nebojí sáhnout k těmto prvkům, výrazné a nezapomenutelné divadelní zážitky. Jsou důkazem, že umění nezná tabu, pouze příběhy, které musí být vyprávěny, a někdy je nejlepší způsob, jak to udělat, když odhodíte poslední zábranu.